Úvod   Škola   Výlety   Kultura   Zábava
HERLÍKOVICE

RAČÍ ÚDOLÍ

ADRŠPACH

PROTIVANOV

PRAHA

» Cesta skalními městy «
2.června 2005



O deváté všichni dorazili do nedalekého penzionu na snídani. Dva rohlíky, pár plátků šunky a sýra a šáleček čaje byly přijaty s menšími rozpaky, větším hladovcům nezbylo než navštívit blízkou prodejnu potravin a dojíst se.



Po kratším stoupání, který usnadňoval nádherný výhled, se objevily první skály. Byly ihned s povděkem přijaty jako objekty k odpočinku. Méně unavení jedinci neváhali vylézt na malé uskupení skal, kde byl zážitek z okouzlujícího výhledu ještě intenzivnější.



Brzy jsme se paradoxně ocitli zpět u školy. Po prodírání se zarostlou cestou, překonávání můstků z klád a skalních puklin jsme se ocitli na Kraví hoře. Každý seděl, svačil, ve stínu smrků, na některé z nízkých skal nebo na cestičce jemného písku, připomínající mořskou pláž.



Na celém Adršpachu je krásné, že se krajina neustále mění, chvíli jdete po bělostné písčité cestičce, za chvíli třeba po kládových chodníčcích, nebo vás překvapí nerovné dláždění kusy skal...



A tak jsme se ocitli v Teplickém skalním městě, v království skalních útvarů a úzkých cestiček klikatících se mezi vysokými pískovcovými skalami.



Mnohé zaskočil další typ cesty...
Kde jinde než v chladné náručí skal by se člověk na začátku června brodil ve sněhu, případně schytal ledovku za krk :-)



Následnou zkratku do Adršpašských skal jsme se střídavě míjeli s německými důchodci, na svůj věk poměrně svižnými, přesto kdekdo pochyboval, zda strmé (jak kolmo nahoru, tak kolmo dolů), zablácené, kládami přemostěné a místy bažinaté cesty zvládli ve zdraví...



Průchod Adršpašskými skalami byl velice náročný na fyzičku, sestával totiž zpočátku z neustálého pohybu vzhůru a dolů po dřevěných schodech.

V nejrušnější části skal, tj. kolem "splachovacího vodopádu" (vydatný proud je třeba provokovat řevem "Krakonoši dej nám vodu"), se to hemžilo polskými turisty (zvláště školními výletníky), takřka u vchodu se naskytl kouzelný pohled na německou skupinu, jejíž průvodce se snažil vypadat jako Krakonoš, tedy s pírky na klobouku a vousy v ruce.



Po odpočinkové zastávce u kasy Adršpaškých skal se vyrazilo kolem silnice do 5 km vzdálené Teplice (kromě několika jedinců, kteří se rozhodli jet vlakem). Na večeři se všichni vrhli jako by týden nejedli, avšak profesoři shledali, že ani večeře neodpovídá ceně, načež jsme se dozvěděli, že si samozřejmě můžeme přidávat do aleluja, jen nám to ráno zapomněli říct :-)



(C)2006 Veronika Gajová

TOPlist