Úvod   Škola   Výlety   Kultura   Zábava
HERLÍKOVICE

RAČÍ ÚDOLÍ

ADRŠPACH

PROTIVANOV

PRAHA

» Zážitky z Herlíkovic «



Hančiny modráky

Peťa: Já to prostě nechápu, jak ty, člověk, kterej tam jezdil úplně nejpomalejc mohl mít ty největší modráky... Eva: No, ale zas si to vem tak, že Hanka nejezdila pod své možnosti. Kdo nepadá, jezdí pod své možnosti. Hanka: Přesně tak, Pája mě donutila, abych ty možnosti trochu zvýšila a dopadlo to tak, že prostě jsem spadla a nevyply mi lyže. Peťa: Tyjo, to se mi stalo tolikrát... a jela jsem půlku svahu s lyžama na nohou. Hanka: Já jsem se motala... já jsem začala dělat kotmelce a prostě letělo tělo a pak až za mnou ty nohy s těma lyžama, koleno se mi úplně vyvrátilo a druhá lyže mi padla prostě takhle na to...



Razie

Peťa: To nebyl Barták, to byla Hudeová, a oni přišli s tou videokamerou, o půlnoci... Verča G.: Nenene, Barták přišel na razii, vsaď se... Peťa: K nám? Verča G.: No přišel... a říkal: "Tak co, holky," (otevření skříňky) "Jak se máte?" (nakouknutí pod postel) Peťa: Jo, jo, to si pamatuju, vlastně... on fakt tam otvíral nějakou tu skříň, koukl, zavřel... Hanka: Jo? Já jsem tam měla podprsenky rozvěšený... :-)))



Evička v lese

Můj hlavní zážitek z lyžáku byl ten, jak jsem sebou flákla do lesa, to bylo úplně úžasný, jako. To nemělo konkurenci. Jsme jezdily s Renatkou, protože jsme nesměly jezdit samy a, učitě si všichni pamatujete, jak na lyžáku byla taková ta zatáčka na začátku. Tak já jsem si tak jako věřila, Renča mě předjela, jsme se domluvily, že se srazíme na padáčku, tak já jsem jako tak jela, machřila, že... hm, dobrý, tak jsem to nevybrala a lisk do lesa, jsem se tam tak rozplácla na záda, všude tam ty keříčky, nevyply mě lyže, tak jsem si říkala, dobrý, postavím se a zkusím z toho nějak vybruslit. Takže já jsem tam obcházela každej ten keříček, s těma lyžema jsem se tam tak pasovala, no a když jsem se konečně vyhrabala, tak mě to podjelo, slítla jsem, lyže se mě vyply a mohla jsem se od tam hrabat znova, že jo... No tak jako dobrý, tak jsem si je nazula, už jsem byla úplně naštvaná, tak jsem sjela dolů, Renča tam čekala, smrt v očích... "Kde seš?" "Já jsem spadla do lesa" "Cože?" Takovej výbuch smíchu...



TeploUši
Opravdu není nad to mít na pokoji pár TeploUšů. O jedinou zásuvku sice bojovali spolu s rádiem a mobilovými nabíječkami, ale máloco bylo tak užitečné, jako právě oni. A navíc jejich název a jeho občasné zasazení do konverzace budilo u mnoha lidí hurónský smích :-) (Pro neznalé: obě tyčinky se zapojí ke zdroji elektrické energie, zasunou do špiček zmáchaných lyžáků a ponechají několik hodin, nejlépe celou noc... a botičky jsou krásně suché...)





(C)2006 Veronika Gajová

TOPlist