TANEČNÍ
PLESY
OSTATNÍ
Sál Stadionu se výzdobou nijak zvlášť nelišil od našich tanečních hodin. Po obvodu parketu se objevily stoly, kam zasedli zvědaví rodiče, bufet v přísálí se otevřel a nabízel cokoli k chuti a pití (jak jinak než poměrně draho).
Na pódiu se protentokrát objevila živá kapela a samozřejmě nechyběla naše taneční učitelka, paní Hlucháňová.
Šaty měly tanečnice většinou bílé, ale našly se výjimky - růžové, stříbrné, dokonce i tmavé barvy, což potom také bylo v sněhobílém okolí velice nápadné.
 | Všude se to červenalo karafiáty a růžemi, kterých museli mít pánové do zásoby hned několik (na polonézu a květinové volenky).
Ples byl vůbec náročný na domácí přípravu, také museli vyrobit tři náhrdelníky (z libovolné suroviny kromě ostnatého drátu), dívky zase vyráběly nebo kupovaly mašličky... |
Hochů byl drtivý nedostatek, a tak děvčata leckdy tančila spolu a během večera.
Ne, tohle není davová psychóza, ale "kačer" (ano, ten tanec, který tancují dětičky ve školkách, někdo ho zná jako "ptačí tanec"). Má tu zvláštnost, že ho buď nesmírně milujete, nebo ho nesmírně nenávidíte, ale neexistuje žádný mezistupeň :-)
Soutěž o nejlepšího tanečníka se odvíjela tím způsobem, že během tance největší podnikavci poletovali po sále, doslova rvali dívkám z rukou nebo ostatním tanečníkům z obleků mašličky. Málem vyhrál Robert, jen o fousy skončil na druhém místě.