Cesta do Pražské ZOO byla pro mnohé přinejmenším nepohodlnou, protože vměstnat se coby celá třída co jednoho, už tak natřískaného autobusu byl opravdu obtížný úkol. S lístky v ruce jsme se rozutekli po areálu ZOO, mnohodnásobné rozlohy než brněnská Mniší Hora.
Pro jedince, kteří se rozhodli projít ZOO "sestupně", tedy pohodlně scházet kopec během prohlídky dolů a nikoli naopak, tu byla další atrakce - lanová dráha.
Zvláště ve výběhu velbloudů bylo patrné přemnožení psounů (údajně i mimo zdi ZOO). Někteří drzejší psounci dokonce hodnou chvíli cupovali srst ze sedícího flegmatického velblouda, který se po chvíli proti takovému zacházení líně ohradil.
K nejnovějším a nejnavštěvovanějším pavilónům patřil nádherný pavilon indonéské džungle - vlhkost vzduchu příznačná deštnému pralesu, ostrov orangutanů, umělé deště... Nezapomenutelným byl ztemnělý pavilon netopýrů s těžkými závěsy ve dveřích, protože pavilonem exempláře poletovali, většinou těsně kolem návštěvníků.